Radegast index – lepší jej zrušit?

Už druhou sezónu patří mezi oficiální hokejové statistiky české hokejové extraligy tzv. Radegast index. Ten sleduje zablokované střely, hity a +/- body (za pobyt na ledě při vstřelených a inkasovaných gólech). Cílem je změřit bojovnost a obětavost hráčů.

Ale je skutečně hráč či tým, který má více hitů a zablokovaných střel bojovnější a obětavější, než například hráč (nebo tým), který je techničtější, bruslařsky kvalitnější a kombinačně vyspělejší a díky své kvalitě nemá třeba ani potřebu tolik blokovat střely a vrážet do soupeřů. I takový hráč a tým bezpochyby většinou makají na 100 %, ale jejich bojovnost a nasazení se nemusí nutně odrazit v počtu hitů a zablokovaných střel. Nehledě na to, že od puku můžete soupeře odstavit i jinak než hitem.

Kouč St. Louis Blues Ken Hitchcock před rokem na toto téma v rozhovoru pro nhl.com řekl, že údaj o zablokovaných střelách je nejméně užitečnou statistikou v lize: „Pokud často blokujete střely, znamená to, že je puk často ve vašem obranném pásmě. Pokud jste týmem, který blokuje mnoho střel, tak máte problém ho získat.“ Hitchcockův tým přitom v loňském play-off v jednu chvíli vedl právě statistiku zablokovaných střel.

Pokud má hráč možnost zblokovat střelu v oslabení nebo třeba při hře 5 na 5, ať to klidně udělá, na tom není nic špatného, je to součást hry, ale důkladnější pohled na čísla neukazuje, že by byl velký počet zblokovaných střel a hitů něčím vyloženě pozitivním, co by se mělo odměňovat oficiálním oceněním. Mimochodem, ke stejnému závěru dojdeme i při analýze statistik z NHL, kde čísla o hitech a blokovaných střelách sbírají daleko déle, než v extralize.

Ale zůstaňme u extraligy. Existuje významnější souvislost mezi počtem hitů či zablokovaných střel a počtem bodů (a tedy i umístěním týmu) v základní části? Jednoduchá analýza statistik za poslední dvě sezóny nic takového neodhalila. Samozřejmě jsou různé herní styly, některé týmy sází na kombinaci, jiné na mix kombinační hry a agresivity a některým týmům vzhledem ke kvalitě hráčů nezbývá nic jiného než alespoň narážet soupeře na mantinely a blokovat jednu střelu za druhou.

V uplynulé základní části sezóny 2014/15 měla nejvíc zablokovaných střel Olomouc, která skončila předposlední. V minulé sezóně to byl Liberec (9. tým základní části). V loňském ročníku ve statistice hitů kralovalo Kladno, poslední tým základní části. Na druhou stranu je tu třeba letošní vítěz základní části Třinec, jenž skončil druhý v hitech a zablokovaných střelách.  Ale Třinec hlavně předvádí kvalitní útočný hokej a tvrdost a důraz jsou jen jednou z ingrediencí (napadá mě podobnost s LA Kings).

Při nepovedeném startu Zlína do této sezóny se někteří novináři oháněli Radegast indexem a tím, že v něm Zlínu patří spodní příčky. Podle nich to byl důkaz, že týmu chybí bojovnost a obětavost a receptem ke zlepšení mělo být více hitů a zablokovaných střel. Jako kdyby Zlín k úspěchům v předchozích sezónách dovedla hra a la Broad Street Bullies (v mistrovské sezóně byli Ševci v základní sezóně v součtu hitů a zablokovaných střel až 9. stejně jako druhý finalista z Brna). A divně zní takové rady v zemi, která si zakládala (zakládá) na české hokejové škole.

Korelační koeficient u součtu hitů a zblokovaných střel vs. počtu bodů (v základní části) vyšel 0,09, což značí velmi nízkou souvislost. U samotných hitů vyšel 0,20, což už je lepší, naopak koeficient zablokovaných střel je -0,11, tedy lehce negativní vztah mezi počtem zablokovaných střel a počtem bodů získaných v základní části. Neznamená to, že více zablokovaných střel vede k prohrám, ale to, že ve větší míře přece jen blokují slabší týmy. Nemám nic proti hitům a blokování střel, je to součást hry, ale mnohdy je to z nouze ctnost než jednoznačná známka nasazení a obětavosti.

Zacitoval bych z článku, jenž vyšel nedávno na nhl.com (http://www.nhl.com/ice/news.htm?id=754099): Hity jsou prominentní ukázkou sporu mezi puristy a komunitou analytiků. Podle puristů jsou hity rozdílovou činností, analytici jejich důležitost zpochybňují. Aby svá tvrzení vyhodnotili, otestovali analytici důsledně dostupná čísla. Co je to hit? Jak se počítají? Vedlo více hitů historicky k více výhrám.

Jak se ukázalo, hity jsou nespolehlivá statistika. Tým, který má puk více na hokejkách, má méně příležitostí k narážení soupeřů. Existuje velmi malá korelace mezi hity a vítězstvími. Hit je ukázkou herní činnost, která může být užitečná, ale zároveň jsou statistiky o počtu hitů zavádějící.“

Abych odpověděl na otázku z nadpisu. Zavádějící mi přijde i Radegast index, nejenže míchá hrušky s jabkama, konkrétně +/- body s herními činnostmi (hity a zablokované střely), ale i samotná čísla o počtu hitů a blokovaných střel mají zanedbatelnou vypovídací hodnotu. Radegast index je tak spíše marketingový produkt, bez něhož by se extraliga obešla.

Čech vs. Courtois aneb čím starší, tím lepší?

tento příspěvek vyšel 17. února 2015 na serveru premierleague.cz

Skutečně platí u brankářů, že s věkem zrají jako víno? Jak je tomu v případě Premier League?

Situace okolo pozice brankářské jedničky v Chelsea zaplňuje tištěné i internetové stránky českých médií od začátku sezóny. Vzhledem k Čechově národnosti se hlavně hledají důvody a vytahují statistiky, proč by měl chytat zrovna on a čeká se na každé zaváhání Belgičana Thibauta Courtois. Ale asi některé z Vás zklamu, přímému porovnání obou gólmanů se na dalších řádcích věnovat nehodlám. K sepsání tohoto článku mne „vyprovokovala“ jiná věc, a to často se opakující tvrzení, že brankáři zrají s věkem a na vrcholu formy bývají po třicítce.

Naposledy v pátek vyšel na stránkách isport.cz rozhovor s bývalým vynikajícím brankářem československé a české reprezentace, Baníku, West Hamu a QPR Luďkem Mikloškem. V něm Mikloško na otázku Co hraje pro Čecha a co naopak pro Courtoise?, odpovídá: „Pro Petra hraje obrovská zkušenost, má toho spousty za sebou. Zná anglický i světový fotbal, pro gólmana je možná v nejlepších letech. Má 32 let, to je pro brankáře ideální věk. Teprve teď se Petr dostává do vrcholné fáze své kariéry.“

Mikloško toho ví o brankářích hodně, ale přijde mi, že v případě zmínky o ideálním věku gólmanů jde o často opakované klišé, nad kterým zdá se nikdo moc nepřemýšlí (a to ani v hokeji). Z nějakého důvodu se má za to, že gólmani neustále sbírají zkušenosti, aby po dosažení magické třicítky konečně naplno využili všech svých kvalit. Domněnka samozřejmě souvisí i s tím, že pozice gólmana není fyzicky náročná jako jiné posty, takže si mohou držet výkonnost i ve vyšším věku, než ostatní hráči. No ale zrovna Čech chytal výborně už dávno před vstupem mezi třicátníky.

Mezi gólmany sice bývá třicátníků a i čtyřicátníků proporčně více, než mezi hráči na jiných postech, ale je třeba si uvědomit, že to jsou zpravidla ti nejlepší brankáři, kteří uspěli ve velké konkurenci a dotáhli to tak pozdního sportovního věku. Na každého Čecha, Marka Schwarzera či Tima Howarda připadá více gólmanů, kteří šli po třicítce (nebo ještě před ní) s výkonností dolů a buď ukončili kariéru, stali se náhradníky nebo pokračují v některé z nižších soutěží.

Kdyby byl věk 30+ skutečně tak ideální pro brankáře, tak by měli třicátníci mezi brankářskými jedničkami v Premier League dominovat, hrát nejvíce minut a působit v top týmech. Letmý pohled na soupisky a počty odehraných minut v této sezóně tomu však nenapovídá a s výjimkou Čecha se třicátníci koncentrují v týmech ohrožených sestupem a tvoří menšinu brankářských jedniček. Ani jeden z gólmanů hájících bránu týmu z horní poloviny tabulky ještě nedosáhl hranice 30 let. Čech má 32, ale více toho dosud za Chelsea odchytal 22 letý Courtois.

Opravdu hrají často zmiňované zkušenosti tak důležitou roli? Bezpochyby určitá míra zkušeností je nezbytná, ale pravidelně chytající brankář bych jich měl mít už řekněme ve 24 či 25 letech dostatek, zvláště pokud se brankářskému řemeslu věnuje už někdy od žáčků pod dohledem kvalitních trenérů. Vždycky se najde něco, co lze na hřišti zlepšit, ale na to nemusí brankář čekat do třiceti. Courtois má sice teprve 22 let, ale odehrál celou sezónu v belgické lize, poslední tři sezóny strávil v Atletiku Madrid, vyhrál s ním titul, zahrál si i v Lize mistrů včetně finále a nesmíme zapomínat na reprezentační zápasy a mistrovství světa. Zkušeností až až.

Alex Ferguson kvůli předsudkům ohledně věku zaváhal právě v případě Čecha a o několik později poučen touto zkušeností, už stejnou chybu nezopakoval u Davida de Gea. První sezóna sice byla náročná, ale v následujících se Španěl zařadil mezi nejlepší gólmany. Courtois si v premiérové sezóně vede lépe, i když mouchy by se asi našly. Zmínil jsem výše hokej, tak analýzy statistik ukazují, že nejvyšší úspěšnosti zásahů dosahují brankáři v NHL v průměru okolo 25. roku a dál už se nezlepšují a to ani s přibývajícími zkušenostmi. Dominiků Hašků zas tolik není.

Ale zpět k fotbalu a Premier League. Ve fotbale je úspěšnost zásahů sporný ukazatel, protože střel je mnohem méně než v hokeji a tak procenta sezónu od sezóny velmi kolísají, a gólmanské kvality nejsou jen o zastavování střel. Lepším způsobem, jak zjistit věkovou křivku pro brankáře (a i ostatní posty) v Premier League, je použít počet odehraných minut. Platí totiž, že nejlepší hráči odehrají nejvíce minut. Pokud by se měli nejlepší brankáři koncentrovat mezi třicátníky, tak by měl až do této věkové kategorie růst počet odehraných minut (a následně po dosažení určité hranice klesat).

Mark Taylor píšící na svůj blog The Power of Goals (http://thepowerofgoals.blogspot.nl/) zanalyzoval data o brankářích a počtu odehraných minut za roky 2002 až 2014 a vyšlo mu, že peak age (ideální věk) gólmana je 28,9 roku. Po dosažení této hranice začíná počet odehraných minut klesat. To neznamená, že od 29 let dál patří brankář do starého železa, ale s přibývajícím věkem zastoupení brankářů ze starší věkové kategorie klesá.

K podobným číslům došli za použití podobných metod i jiní analytici. Podle Raffaele Poliho ze Centre International d´Etude du Sport je v top evropských ligách peak age brankáře 28,5 roku (http://www.parismatch.com/Actu/Sport/Mercato-football-Interview-de-Raffaele-Poli-695142).

Graf Marka Taylora

Osa x ukazuje věk brankářů, osa y pak přírůstek či úbytek odehraných minut pro daný věk. Víc asi není třeba dodávat, pro další informace a grafy ostatních postů doporučuji Taylorovy stránky.  U gólmanů je problém, že jich není tolik jako hráčů v poli, Taylorův vzorek se týkal 85 brankářů. Ale v kombinaci s pohledem na soupisky týmů v této sezóně nám to dává slušnou představu. Ideální věk (peak age) u obránců je pak podle Taylora 26 let, u záložníků 26,6 a u útočníků 25 let.

Celé se to může zdát jako zbytečné teoretizování, ale analýza dat a statistik může pomoci sportovním ředitelům a manažerům například při rozhodování o přestupech nebo podpisech nových kontraktů. Je například rozumné podepisovat nový dlouhodobý lukrativní kontrakt s gólmanem (nemyslím nikoho konkrétního), kterému táhne třicet jen proto, že má zkušenosti řekněme v porovnání o šest sedm let mladším brankářem, jenž se může ještě zlepšovat? Záleží případ od případu, ale při rozhodování by neměly hrát roli předsudky a nepodložená moudra.