Skutečně platí u brankářů, že s věkem zrají jako víno? Jak je tomu v případě Premier League?
Situace okolo pozice brankářské jedničky v Chelsea zaplňuje tištěné i internetové stránky českých médií od začátku sezóny. Vzhledem k Čechově národnosti se hlavně hledají důvody a vytahují statistiky, proč by měl chytat zrovna on a čeká se na každé zaváhání Belgičana Thibauta Courtois. Ale asi některé z Vás zklamu, přímému porovnání obou gólmanů se na dalších řádcích věnovat nehodlám. K sepsání tohoto článku mne „vyprovokovala“ jiná věc, a to často se opakující tvrzení, že brankáři zrají s věkem a na vrcholu formy bývají po třicítce.
Naposledy v pátek vyšel na stránkách isport.cz rozhovor s bývalým vynikajícím brankářem československé a české reprezentace, Baníku, West Hamu a QPR Luďkem Mikloškem. V něm Mikloško na otázku Co hraje pro Čecha a co naopak pro Courtoise?, odpovídá: „Pro Petra hraje obrovská zkušenost, má toho spousty za sebou. Zná anglický i světový fotbal, pro gólmana je možná v nejlepších letech. Má 32 let, to je pro brankáře ideální věk. Teprve teď se Petr dostává do vrcholné fáze své kariéry.“
Mikloško toho ví o brankářích hodně, ale přijde mi, že v případě zmínky o ideálním věku gólmanů jde o často opakované klišé, nad kterým zdá se nikdo moc nepřemýšlí (a to ani v hokeji). Z nějakého důvodu se má za to, že gólmani neustále sbírají zkušenosti, aby po dosažení magické třicítky konečně naplno využili všech svých kvalit. Domněnka samozřejmě souvisí i s tím, že pozice gólmana není fyzicky náročná jako jiné posty, takže si mohou držet výkonnost i ve vyšším věku, než ostatní hráči. No ale zrovna Čech chytal výborně už dávno před vstupem mezi třicátníky.
Mezi gólmany sice bývá třicátníků a i čtyřicátníků proporčně více, než mezi hráči na jiných postech, ale je třeba si uvědomit, že to jsou zpravidla ti nejlepší brankáři, kteří uspěli ve velké konkurenci a dotáhli to tak pozdního sportovního věku. Na každého Čecha, Marka Schwarzera či Tima Howarda připadá více gólmanů, kteří šli po třicítce (nebo ještě před ní) s výkonností dolů a buď ukončili kariéru, stali se náhradníky nebo pokračují v některé z nižších soutěží.
Kdyby byl věk 30+ skutečně tak ideální pro brankáře, tak by měli třicátníci mezi brankářskými jedničkami v Premier League dominovat, hrát nejvíce minut a působit v top týmech. Letmý pohled na soupisky a počty odehraných minut v této sezóně tomu však nenapovídá a s výjimkou Čecha se třicátníci koncentrují v týmech ohrožených sestupem a tvoří menšinu brankářských jedniček. Ani jeden z gólmanů hájících bránu týmu z horní poloviny tabulky ještě nedosáhl hranice 30 let. Čech má 32, ale více toho dosud za Chelsea odchytal 22 letý Courtois.
Opravdu hrají často zmiňované zkušenosti tak důležitou roli? Bezpochyby určitá míra zkušeností je nezbytná, ale pravidelně chytající brankář bych jich měl mít už řekněme ve 24 či 25 letech dostatek, zvláště pokud se brankářskému řemeslu věnuje už někdy od žáčků pod dohledem kvalitních trenérů. Vždycky se najde něco, co lze na hřišti zlepšit, ale na to nemusí brankář čekat do třiceti. Courtois má sice teprve 22 let, ale odehrál celou sezónu v belgické lize, poslední tři sezóny strávil v Atletiku Madrid, vyhrál s ním titul, zahrál si i v Lize mistrů včetně finále a nesmíme zapomínat na reprezentační zápasy a mistrovství světa. Zkušeností až až.
Alex Ferguson kvůli předsudkům ohledně věku zaváhal právě v případě Čecha a o několik později poučen touto zkušeností, už stejnou chybu nezopakoval u Davida de Gea. První sezóna sice byla náročná, ale v následujících se Španěl zařadil mezi nejlepší gólmany. Courtois si v premiérové sezóně vede lépe, i když mouchy by se asi našly. Zmínil jsem výše hokej, tak analýzy statistik ukazují, že nejvyšší úspěšnosti zásahů dosahují brankáři v NHL v průměru okolo 25. roku a dál už se nezlepšují a to ani s přibývajícími zkušenostmi. Dominiků Hašků zas tolik není.
Ale zpět k fotbalu a Premier League. Ve fotbale je úspěšnost zásahů sporný ukazatel, protože střel je mnohem méně než v hokeji a tak procenta sezónu od sezóny velmi kolísají, a gólmanské kvality nejsou jen o zastavování střel. Lepším způsobem, jak zjistit věkovou křivku pro brankáře (a i ostatní posty) v Premier League, je použít počet odehraných minut. Platí totiž, že nejlepší hráči odehrají nejvíce minut. Pokud by se měli nejlepší brankáři koncentrovat mezi třicátníky, tak by měl až do této věkové kategorie růst počet odehraných minut (a následně po dosažení určité hranice klesat).
Mark Taylor píšící na svůj blog The Power of Goals (http://thepowerofgoals.blogspot.nl/) zanalyzoval data o brankářích a počtu odehraných minut za roky 2002 až 2014 a vyšlo mu, že peak age (ideální věk) gólmana je 28,9 roku. Po dosažení této hranice začíná počet odehraných minut klesat. To neznamená, že od 29 let dál patří brankář do starého železa, ale s přibývajícím věkem zastoupení brankářů ze starší věkové kategorie klesá.
K podobným číslům došli za použití podobných metod i jiní analytici. Podle Raffaele Poliho ze Centre International d´Etude du Sport je v top evropských ligách peak age brankáře 28,5 roku (http://www.parismatch.com/Actu/Sport/Mercato-football-Interview-de-Raffaele-Poli-695142).
Graf Marka Taylora
Osa x ukazuje věk brankářů, osa y pak přírůstek či úbytek odehraných minut pro daný věk. Víc asi není třeba dodávat, pro další informace a grafy ostatních postů doporučuji Taylorovy stránky. U gólmanů je problém, že jich není tolik jako hráčů v poli, Taylorův vzorek se týkal 85 brankářů. Ale v kombinaci s pohledem na soupisky týmů v této sezóně nám to dává slušnou představu. Ideální věk (peak age) u obránců je pak podle Taylora 26 let, u záložníků 26,6 a u útočníků 25 let.
Celé se to může zdát jako zbytečné teoretizování, ale analýza dat a statistik může pomoci sportovním ředitelům a manažerům například při rozhodování o přestupech nebo podpisech nových kontraktů. Je například rozumné podepisovat nový dlouhodobý lukrativní kontrakt s gólmanem (nemyslím nikoho konkrétního), kterému táhne třicet jen proto, že má zkušenosti řekněme v porovnání o šest sedm let mladším brankářem, jenž se může ještě zlepšovat? Záleží případ od případu, ale při rozhodování by neměly hrát roli předsudky a nepodložená moudra.
Naposledy v pátek vyšel na stránkách isport.cz rozhovor s bývalým vynikajícím brankářem československé a české reprezentace, Baníku, West Hamu a QPR Luďkem Mikloškem. V něm Mikloško na otázku Co hraje pro Čecha a co naopak pro Courtoise?, odpovídá: „Pro Petra hraje obrovská zkušenost, má toho spousty za sebou. Zná anglický i světový fotbal, pro gólmana je možná v nejlepších letech. Má 32 let, to je pro brankáře ideální věk. Teprve teď se Petr dostává do vrcholné fáze své kariéry.“
Mikloško toho ví o brankářích hodně, ale přijde mi, že v případě zmínky o ideálním věku gólmanů jde o často opakované klišé, nad kterým zdá se nikdo moc nepřemýšlí (a to ani v hokeji). Z nějakého důvodu se má za to, že gólmani neustále sbírají zkušenosti, aby po dosažení magické třicítky konečně naplno využili všech svých kvalit. Domněnka samozřejmě souvisí i s tím, že pozice gólmana není fyzicky náročná jako jiné posty, takže si mohou držet výkonnost i ve vyšším věku, než ostatní hráči. No ale zrovna Čech chytal výborně už dávno před vstupem mezi třicátníky.
Mezi gólmany sice bývá třicátníků a i čtyřicátníků proporčně více, než mezi hráči na jiných postech, ale je třeba si uvědomit, že to jsou zpravidla ti nejlepší brankáři, kteří uspěli ve velké konkurenci a dotáhli to tak pozdního sportovního věku. Na každého Čecha, Marka Schwarzera či Tima Howarda připadá více gólmanů, kteří šli po třicítce (nebo ještě před ní) s výkonností dolů a buď ukončili kariéru, stali se náhradníky nebo pokračují v některé z nižších soutěží.
Kdyby byl věk 30+ skutečně tak ideální pro brankáře, tak by měli třicátníci mezi brankářskými jedničkami v Premier League dominovat, hrát nejvíce minut a působit v top týmech. Letmý pohled na soupisky a počty odehraných minut v této sezóně tomu však nenapovídá a s výjimkou Čecha se třicátníci koncentrují v týmech ohrožených sestupem a tvoří menšinu brankářských jedniček. Ani jeden z gólmanů hájících bránu týmu z horní poloviny tabulky ještě nedosáhl hranice 30 let. Čech má 32, ale více toho dosud za Chelsea odchytal 22 letý Courtois.
Opravdu hrají často zmiňované zkušenosti tak důležitou roli? Bezpochyby určitá míra zkušeností je nezbytná, ale pravidelně chytající brankář bych jich měl mít už řekněme ve 24 či 25 letech dostatek, zvláště pokud se brankářskému řemeslu věnuje už někdy od žáčků pod dohledem kvalitních trenérů. Vždycky se najde něco, co lze na hřišti zlepšit, ale na to nemusí brankář čekat do třiceti. Courtois má sice teprve 22 let, ale odehrál celou sezónu v belgické lize, poslední tři sezóny strávil v Atletiku Madrid, vyhrál s ním titul, zahrál si i v Lize mistrů včetně finále a nesmíme zapomínat na reprezentační zápasy a mistrovství světa. Zkušeností až až.
Alex Ferguson kvůli předsudkům ohledně věku zaváhal právě v případě Čecha a o několik později poučen touto zkušeností, už stejnou chybu nezopakoval u Davida de Gea. První sezóna sice byla náročná, ale v následujících se Španěl zařadil mezi nejlepší gólmany. Courtois si v premiérové sezóně vede lépe, i když mouchy by se asi našly. Zmínil jsem výše hokej, tak analýzy statistik ukazují, že nejvyšší úspěšnosti zásahů dosahují brankáři v NHL v průměru okolo 25. roku a dál už se nezlepšují a to ani s přibývajícími zkušenostmi. Dominiků Hašků zas tolik není.
Ale zpět k fotbalu a Premier League. Ve fotbale je úspěšnost zásahů sporný ukazatel, protože střel je mnohem méně než v hokeji a tak procenta sezónu od sezóny velmi kolísají, a gólmanské kvality nejsou jen o zastavování střel. Lepším způsobem, jak zjistit věkovou křivku pro brankáře (a i ostatní posty) v Premier League, je použít počet odehraných minut. Platí totiž, že nejlepší hráči odehrají nejvíce minut. Pokud by se měli nejlepší brankáři koncentrovat mezi třicátníky, tak by měl až do této věkové kategorie růst počet odehraných minut (a následně po dosažení určité hranice klesat).
Mark Taylor píšící na svůj blog The Power of Goals (http://thepowerofgoals.blogspot.nl/) zanalyzoval data o brankářích a počtu odehraných minut za roky 2002 až 2014 a vyšlo mu, že peak age (ideální věk) gólmana je 28,9 roku. Po dosažení této hranice začíná počet odehraných minut klesat. To neznamená, že od 29 let dál patří brankář do starého železa, ale s přibývajícím věkem zastoupení brankářů ze starší věkové kategorie klesá.
K podobným číslům došli za použití podobných metod i jiní analytici. Podle Raffaele Poliho ze Centre International d´Etude du Sport je v top evropských ligách peak age brankáře 28,5 roku (http://www.parismatch.com/Actu/Sport/Mercato-football-Interview-de-Raffaele-Poli-695142).
Graf Marka Taylora
Osa x ukazuje věk brankářů, osa y pak přírůstek či úbytek odehraných minut pro daný věk. Víc asi není třeba dodávat, pro další informace a grafy ostatních postů doporučuji Taylorovy stránky. U gólmanů je problém, že jich není tolik jako hráčů v poli, Taylorův vzorek se týkal 85 brankářů. Ale v kombinaci s pohledem na soupisky týmů v této sezóně nám to dává slušnou představu. Ideální věk (peak age) u obránců je pak podle Taylora 26 let, u záložníků 26,6 a u útočníků 25 let.
Celé se to může zdát jako zbytečné teoretizování, ale analýza dat a statistik může pomoci sportovním ředitelům a manažerům například při rozhodování o přestupech nebo podpisech nových kontraktů. Je například rozumné podepisovat nový dlouhodobý lukrativní kontrakt s gólmanem (nemyslím nikoho konkrétního), kterému táhne třicet jen proto, že má zkušenosti řekněme v porovnání o šest sedm let mladším brankářem, jenž se může ještě zlepšovat? Záleží případ od případu, ale při rozhodování by neměly hrát roli předsudky a nepodložená moudra.
Žádné komentáře:
Okomentovat